Martin Kozák: Veslování se vrací na Univerzitu Karlovu

Po mnohaleté odmlce se veslování vrací na Univerzitu Karlovu! Na katedře tělesné výchovy Matematicko-fyzikální fakulty UK ho začal vyučovat Martin Kozák, který zde založil oddíl lodních sportů. Syn olympijského vítěze Václava Kozáka se do obrody veslování na naší nejstarší univerzitě pustil s plnou vervou.

Na co vlastně zmíněný oddíl ve veslování navazuje?

Už jen málokdo pamatuje dobu, kdy ze zátoky pod vyšehradskou skálou vyjížděli na řeku veslaři. Tehdy to byli studenti Přírodovědecké fakulty, které k veslování v rámci výuky tělesné výchovy vedla bývalá reprezentantka Hana Musilová. Od těch dob uteklo několik desítek let. Stejně tak skončila výuka veslování na Fakultě tělesné výchovy a sportu, kterou dlouhá léta zajišťovala další z legend vysokoškolského sportu, Světla Bartáková-Hudečková.

Jak to vše znovu začalo?

Před šesti lety jsem nastoupil na katedru jako lektor kanoistky. Ta je zaměřená především na běžnou turistiku, sjíždění řek. Postupně jsem chtěl nabídnout něco víc. Sehnal jsem do výuky pár rychlostních kajaků, pak jsem při vysokoškolském sportovním klubu založil oddíl se zaměřením na divokou vodu, kde jsme eskymovali na bazéně a jezdili po vodáckých kanálech. Prioritně jsem ale veslař, a tak jsem na katedru pořídil jeden skif a dvojskif. A oddíl rozšířil o veslování.

Takže člen vašeho klubu může zároveň jezdit divokou vodu i veslovat?

Přesně tak. Jsou to takové dvě party, které preferují ten či onen sport. Ale chodit mohou na obojí a taky to využívají. Setkávám se i s případy, kdy student přišel na divokou vodu a pak ho nakonec zaujalo veslování. Využívám možnosti, že si nejdřív obojí mohou vyzkoušet, a teprve pak si mohou vybrat.

Kde trénujete?

Naše katedra má pronajaté prostory v kanoistické loděnici USK v Chuchli, kde také poprvé začali studenti veslovat. Pak jsem si uvědomil, že univerzita má přeci svoji loděnici, kde se léta veslovalo.Ve správě ji má Přírodovědecká fakulta, tak jsem kolegy ze zmíněné fakulty oslovil, a nakonec veslování do loděnice Regata společně vracíme. Teď v zimě chodíme do VK Blesk, kde v rámci pronájmu využíváme trenažéry i veslařský bazén, což nám ohromně pomáhá. Za to bych chtěl činovníkům VK Blesk moc poděkovat. Uvidíme, jak to půjde dál.

Jak je pro vás náročné pořídit kvalitní vybavení?

Pochopitelně materiál i zázemí je problém. Veslování je finančně náročný sport a zájem veřejnosti velmi malý. Tomu odpovídá i ochota financování ze strany vysokých škol. Materiál je drahý a konkurence sportů na školách velká. Musíme si tak pomáhat sami. Teď si například budeme svépomocí vyrábět plato. Co potom takové pořízení kvalitních lodí nebo trenažérů?  Ale nestěžujeme si. Budeme veslovat tak, jak na to prostě budeme mít.

Jaké tedy máte cíle?

Hlavně chceme veslování udržet v nabídce pro vysokoškoláky. Chodí mi hlavně studenti, kteří nemají závodní ambice. Přesto se ucházíme o zařazení pod Český veslařský svaz, aby tu možnost závodit měli. Počítáme s tím, že se tu a tam na závody přihlásíme. Pokud by se ale jednalo o veslaře, který by měl reálnou šanci uspět na vyšší výkonnostní úrovni, doporučím mu klub s lepším zázemím. Zatím mu nemohu nabídnout podmínky pro vrcholový sport, zaměřuji se spíš na „hobíky“. Není možné dělat dvě věci najednou. Ale třeba za pár let….

Je vůbec mezi běžnými vysokoškoláky o veslování zájem?

Veslování u nás nikdy nebude masový sport, ale zájem je. Dvakrát jsem uspořádal jakousi prezentaci veslování v rámci Rektorského dne Univerzity Karlovy a zájem byl velký. Každý si to za veslem mohl zkusit a někteří si pak následně i zaplatili kurz veslování. Přišli také studenti ze zahraničí – ze Spojených států, z Chile nebo ze Španělska. Bohužel zmíněné studenty není možné ve větším počtu udržet. Prostě na to nemáme podmínky.

Dá se odhadnout budoucnost rozvoje akademického veslování u nás?

Záleží na tom, co chceme. Pokud bychom chtěli veslování skutečně dostat ve větší míře na univerzity a přiblížit se tak úrovni vyspělých států, byla by potřeba pomoc zvenčí. Zázemí by v začátcích mohly poskytnout kluby, které by však musely být něčím motivované. Jinak budeme mít i nadále jen hrstku obětavých nadšenců, kteří budou držet veslování na školách, jak se dá. Mnohdy s nutností vlastních nákladů. No a bez těchto lidí veslování na univerzitě skončí. První varianta by byla pochopitelně úžasná, ale upřímně: jsem realista.

(Připravil Zdeněk Paroulek)