Jiří Kejval: Veslování má určitě ještě kam růst!

30.4.2014

Jiří Kejval zůstává veslování věrnýJiří Kejval zůstává veslování věrný
Jiří Kejval zůstává veslování věrný
(Foto Zdeněk Paroulek)(Foto Zdeněk Paroulek)
(Foto Zdeněk Paroulek)

Jak již Veslo.cz informovalo, předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval rezignoval na funkci předsedy Českého veslařského svazu. V čele svazu stál dlouhých osmnáct let, proto je zcela na místě malý bilanční rozhovor.

Když pomineme medailové úspěchy českých veslařů, na co z doby svého předsednictví budeš nejraději vzpomínat?

Já svoji rezignaci nevnímám tak, že se loučím. Jenom předávám štafetu dál. Jsem veslař a veslařem zůstanu. Chodím pravidelně do oddílu, mezi veslaři je mi nejlíp. Obrazně se dá říct, že jsem se mezi nimi narodil a hodlám mezi nimi i umřít. Proto jsem rád, že právě veslařský svaz jsem mohl osmnáct let vést. Samozřejmě je spousta věcí, které bych si představoval trochu jinak, mohly se povést lépe. Přesto si nemyslím, že to bylo marných osmnáct let.

Zažil jsi zvláště na začátku, kdy jsi vedení ČVS ve 29 letech převzal, nějakou krizi spojenou s pochybnostmi o správnosti svého rozhodnutí kandidovat?

Začátek byl samozřejmě těžký, menší krize přišly. Byl jsem najednou předseda a spousta funkcionářů kolem mne byla dvakrát až třikrát starší než já. Někdy proto bylo složité získat si jejich důvěru. Znali mě jako závodníka a neuměli si představit situaci, že bych něco řídil. Ale nakonec právě s těmi lidmi, s nimiž jsem měl na začátku největší problémy, jsem si vytvořil nejhezčí vztah. Nikdy jsem svého rozhodnutí nelitoval. Navíc jsem měl oporu ve Zdeňkovi Peckovi, který je obecně v rámci českého sportu velkou autoritou. Myslím si, že lidé věděli, že mám upřímnou snahu cpát věci někam dopředu. Spíš šlo o to, že každý z nás měl trochu jinou představu. A já bývám docela umíněný.

Jaké předpoklady podle tvého názoru musí splňovat adept, který se postaví do čela sportovního svazu?

Měl by si projít úplně vším! Měl by to být člověk, který dělal aktivně sport a dostal se minimálně na úroveň reprezentace, aby věděl, co sport vlastně znamená. Ale to nestačí. Adept musí začít jako sportovní funkcionář v klubu a nějakou dobu tam fungovat. Třeba já jsem začínal na pozici lodního správce ve pražské Slavii. Klub je vlastně v malém totéž co svaz. Rozdíly nejsou tak velké, ale je dobré projít všemi fázemi. Bylo by špatné stát se vrcholným funkcionářem rovnou ze závodníka. Uznávám přitom, že převzít funkci předsedy svazu v devětadvaceti letech bylo na pováženou.

V jaké kondici předáváš české veslování svému nástupci?

Moc dobře vím, že ve svazu máme spoustu nedostatků. Pod leskem medailí Mirky Knapkové a Ondry Synka existují určitě i věci, se kterými nejsem spokojený. Veslování by se mělo stát  mnohem masovější záležitostí. Větší důraz musíme klást na mládežnický nebo univerzitní sport, kde jsme v začátcích. Je potřeba dál rozvíjet račický areál. Navíc máme několik regionů, kde za první republiky veslování bylo a dnes tam není – třeba na Plzeňsku. Toto je jen pár věcí, na kterých může nový předseda začít pracovat. Veslování má určitě ještě kam růst!

Důležitou roli při rozvoji členské základny může hrát program „Přijď veslovat“. Jak to s ním bude dál?

Tento program miluji. Znovu chci zdůraznit, že neodcházím z veslování, jenom ho budu zastupovat ve vyšších orgánech, především v Českém olympijském výboru. Vždycky se budu snažit, abych pro veslování sehnal co nejvíc finančních prostředků z centrálních zdrojů – také na zmíněný program. Jsem totiž bytostně přesvědčený o jeho obrovském smyslu: měl by pomáhat oddíly nastartovat, dávat jejich činnosti smysl.

Počet členů se díky němu téměř ztrojnásobil. To je docela fajn, ne?

Je to fajn, ale nepřeceňoval bych to. Děti kolikrát do loděnice přijdou dvakrát, třikrát, pětkrát, a pak třeba přestanou chodit. Až časem se ukáže, jakým způsobem vše funguje, jestli děti u veslování vydrží. Základem je mít zastoupené všechny věkové kategorie. Dnes převažují dorostenci, zčásti junioři, pak jsou ve větší míře už jen špičkoví veslaři a veteráni. Některé generace veslařů chybí, a to bychom měli napravit.

Poslední otázka: jaké jsou tvé momentální priority jako předsedy ČOV?

Říkáme tomu „Všechnu moc svazům!“, což je lehká parafráze budovatelského hesla. Jinak řečeno chceme, aby si o penězích, které chodí do sportu, rozhodovaly samy sportovní svazy. Druhou naší prioritou v ČOV je zvětšit sportovní základnu. Sport je úspěšný podle toho, jak široká je základna. Proto všechny programy typu „Přijď veslovat“ jsou pro nás hrozně důležité. Chceme rozhýbat mládež. Dnes sportuje jen 30 procent mládeže, naším cílem je, aby se tento počet ztrojnásobil. Potom se budou mnohem lépe vybírat talenty. Samozřejmě bychom si přáli co nejvíce zlatých olympijských medailí, v mém případě veslařských, ale k tomu je potřeba mít i trochu sportovního štěstí.

Český veslařský svaz (ČVS) > Novinky > Jiří Kejval: Veslování má určitě ještě kam růst!

Buďte v obraze

příhlaste se k odběru novinek, ať Vám nic neunikne



         

  

 

 

 


Kategorie


Důležité


Kontakty

  • +420 233 313 352